Prosinec nás v roce 2010 potrápil velkým množstvím sněhu.Při povánočním průzkumu terénu na Kočičáku jsme zjistili tloušťku s
něhové pokrývky od 30 do 50 cm a také bylo jasné, že autem se k bunkru nedostaneme. Proto byla na 30.12. vyhlášena „brigáda“, jejímž hlavním
úkolem bylo odházet sníh tak, abychom u bunkru mohli postavit stan a proházet aspoň pěšinku k Řopíku.
Ve čtvrtek kolem druhé hodiny odpolední se na Kočičáku schází parta 13 lidí, vyzbrojená lopatami a hrably na sníh. Počasí je tento den nádherné –
sluníčko svítí naplno a pohled na ojíněné stromy je uchvacující. Ale - je mráz, ráno bylo -13, po obědě se teplota „vyšplhala“ na -9, jenže po
západu slunce klesla zas někam k mínus čtrnácti… Tento fakt nás také odradil od původně plánovaného přespání přímo na místě. Během hodiny se povedlo
odházet sníh na patřičných plochách a zbývá jen doufat, že do rána nenapadne moc sněhu.
Na Silvestra ráno je sice zataženo, místy i mlha, ale teplota je výrazně vyšší – jen 7 pod nulou a během dne se dostane až lehce nad bod mrazu.
To je zajisté příjemné, méně příjemné je tahat stan, tyče, dříví, stoly a ostatní vybavení těch necelých 300 metrů od silnice k Řopíku v hlubokém
sněhu. Je nás tu ale 15 a tak po půlhodině dřiny je vše přestěhováno na patřičné místo a začíná stavba stanu. Ta už je poměrně snadná – jedná se o
léty prověřený rituál. Tak ještě instalovat kamna, vařiče a stoly – a v půl dvanácté je vše připraveno k akci. Oheň v kamnech vesele praská, na
stolech jsou připraveny pamětní listy, razítka, pohlednice, kalendáře a pokladnička konta Světluška. O kousek dál voní svařené víno, ve sklenici
leží lákavě vypadající utopence a na tácech se nabízejí chleby se sádlem a cibulí. Zbývá jen na bunkru vztyčit českou vlajku, na stan pověsit
billboard Muzea opevnění a je hotovo.
První návštěvník dorazil již v 10 hodin, kdy stan ještě ležel na zemi. Chvilku okukoval dění kolem (popravdě se tu i trochu pletl), pak požádal
o razítko a odkráčel. Kolem poledne se již objevuje větší množství lidí a v půl jedné je tu docela plno. Před stanem praská v sudu oheň, obležený
těmi, kteří si tu opékají buřty. Nálada je příjemná, venku sice občas drobně mrholí, ale dá se to vydržet. Řada návštěvníků absolvuje prohlídku
bunkru se zasvěceným výkladem členů muzea. Zásoby svařáku se pomalu tenčí, buřty také docházejí, grog si letos dává málokdo. Největším hitem byly
letos bezesporu chleby se sádlem a cibulí.
Ručička hodin se blíží k půl třetí, poslední zájemci si dávají poslední grogy, akce končí. Začínáme pomalu balit a opět nás čeká nepříjemná
záležitost – vše odtahat do vozíků k autům. Ale i tentokrát to zvládáme v půlhodině, největší legrací bylo odnést stále ještě horká kamna. K
rátce po půl čtvrté odjíždějí patřičně unavení organizátoři dolů do Chomutova vyložit materiál do skautské klubovny , aby se pak sami mohli
věnovat oslavám konce roku.
Bilance výšlapu je následující – přišlo přibližně 80 lidí, tedy o něco méně než vloni, patrně zapůsobila sněhová nadílka a také asi nižší teplota.
Nicméně akce byla velmi povedená, všem včetně organizátorů se velmi líbila, dokonce tak, že bychom tam byli ochotni zůstat a oslavu Silvestra
absolvovat přímo na místě… Takže příští rok se na Vás budeme určitě těšit znovu!
Výšlap připravilo a realizovalo chomutovské skautské středisko „Český lev“ ve spolupráci se členy Muzea československého opevnění z let
1936-1938 "NA KOČIČÁKU".
Galerie tohoto ročníku obsahuje 53 fotek